Neretvou až na Klínovec

NERETVOU AŽ NA KLÍNOVEC

Protože již druhým rokem parkujeme Neretvu, tj. náš klubový historický autobus (pod označením náš si představte GAZ klub ČR), přes zimu u nás ve skladu, rozhodl jsem se toho využít a uspořádat pro naše děti a také trochu pro nás dospělé výlet.

Jednodenní výlet se nám zdál málo a proto padlo rozhodnutí o ubytování u kamarádů Nápravů na jejich sjezdovce v Jáchymově. Ve svátek 28. září jsme vyrazili s Liborem pro autobus do Prahy. Měli jsme připravenou a dobitou palubní jednotku na odečítání mýtného. S sebou jsme samozřejmě vzali – jako pomocníky – dva juniory, Šimůnka a Matěje, kteří ještě v takovém krásně ošklivém autobusu a navíc po dálnici z Prahy nejeli.

Cesta proběhla v pořádku, všichni nás okukovali, zejména na dálnici v koloně. Pokud byla kolona v pohybu, tak si to Libor hasil pěkně svých 80 km/h. V Plzni jsme dotankovali plnou nádrž a byli jsme připraveni na víkendový výlet. V sobotu ráno jsem brzo vstal a jel oživit autobus, který po ránu potřebuje (motor zn. Avia) stříknout do sání trochu éteru, aby se mu lépe dýchalo. Poté, co zmizel černo-šedivý oblak a nafoukaly se brzdy, jsem neohroženě vyrazil pro svého prvorozeného synka Šimona.

A pak už to jelo jako na drátku. První stanice Horní Bříza, pak Kaznějov, Mrtník a kratší pauza na chalupě Močidlec, kde jsme čekali na přípoj v podobě „dodávky“ Ford Transit. Trochu jsme překročili místa v autobusu, protože po příjezdu přípoje jsme zjistili, že nás je osmnáct, 9 dětí a 9 dospělých. Nu což, dříve se takhle jezdilo, tři děti na sedačce, pásy to stejně nemá J. Na chalupě proběhla rychlá kávička, někdo si dal pivíčko či rumíček a vyrazili jsme na oběd do Zámeckého pivovaru Chyše (chyse.com). Pivovar jsme vybrali zejména kvůli hezkému parku a samozřejmě kvůli dětem, aby se do parku mohly podívat.

Po výborném obědu jsme vyrazili velkou rychlostí na letiště Karlovy Vary. A měli jsme štěstí, protože akorát přistávalo letadlo od našich bývalých „bratrů“ a asi po deseti minutách odlétalo jiné letadlo do Ruska. Hlavní letištní budova letiště je postavena nová a představuje tvar letadlových motorů. Nemám je rád (vždyť víte) ale letiště si tam zbudovali hezké. Prohlédli jsme si halu letiště, trochu „si pogovorili“ a zanedlouho se vydali na společný nákup do Ostrova nad Ohří, kde se ještě chvilku po tzv. sametové revoluci vyráběly slavné a úspěšné trolejbusy. V současné době je Škoda Ostrov již zavřena a výroba byla přesunuta do Plzně. I na zkušební trati mezi Ostrovem a Jáchymovem zbylo jen několik sloupů původního trolejového vedení, které jsou nyní využité již jen na veřejné osvětlení.

Po nákupu jsme se vyrazili ubytovat ke kamarádům Nápravovým. Ubytovali jsme se na sjezdovce, rozdělali oheň a samozřejmě opekli jedny z posledních letošních buřtíků. Popili jsme trochu pivka, vínečka a v ranních hodinách jsme se odebrali na kutě (tedy my dospělí, děti šly spát hned po „Večerníčku). Vzhledem k tomu, že nás bylo poměrně dost a pokojů málo, tak já osobně jsem spal v autodílně a klempírně, kde probíhal třísměnný provoz, tedy i noční. Zkrátka a dobře, z šesti lidí jich sedm chrápalo, ale strašně :-). Zmínil bych ještě noční příhodu s Tondou, který nemohl nalézt vypínač od světla a tak tu zeď hladil až tam domácím vyhladil „flek“...

Jinak proběhla noc v klidu, děti se vyspaly do růžova. Po snídani jsme nastartovali svá unavené stará těla, pak pomocí spreje i autobus a vyrazili směr Klínovec. Tam jsme se – protože nám přálo počasí – pokochali krásnými panoramaty. Ostatně, nám přeje počasí vždy, když někam jedeme, my to hůře neumíme :-). Chvíli jsme jezdili po okolí a hledali lanovku v provozu, což se nám bohužel v září nepovedlo, na všech probíhala předsezonní údržba. Po dobytí vrcholu Klínovce (nejvyšší hora Krušných hor, 1244 m) jsme pokořili i Plešivec. Když jsme se poměrně dobře naobědvali, někteří z „účastníků zájezdu“ si v místní lanovém centru trochu zvedli v těle adrenalin návštěvou pěkných atrakcí. My starší a zkušenější jsme usoudili, že by byla poměrně škoda přijít o docela dobrý oběd a tak jsme si raději hezky zažívali na velkém kameni. A pak už nás čekala dlouhá cesta domů s několika málo zastávkami na protažení a odlehčení po konzumaci tekutin, zejména plnotučné Plzně.

Zastávky při cestě zpět probíhaly v následujícím pořadí: Močidlec, Štichovice, Mrtník, Kaznějov, Horní Bříza, Plzeň. V pořádku jsme dorazili všichni k večeru do svých domovů. Výlet se všem moc a moc líbil, proto jsme se domluvili, že po probuzení autobusu po dlouhé zimě s ním určitě vyrazíme v obdobném složení opět na nějaký dvoudenní výlet. Už teď se moc těšíme!

Tak nashle na jaře :-)

P.S. Na příhodu s Láďou a okapem jsem bohužel zapomněl a tak jsem jí do článku nenapsal, za což se Láďovi omlouvám:-)