MOTOVANDR

Tedy asi lépe řečeno „motorvandr“, protože nešlo o „moto“ (tedy jako motorku), ale o motor (ve vojenském autě).

Třetí ročník našeho Motovandru jsme zahájili v pátek ráno 21. září 2012 v obci Chrást nedaleko Plzně. V místní příjemné kavárně proběhla první ranní kávička a poté jsme se se dvěma „sanitními“ vozidly UAZ 452 vydali směr Všenice. Zde na nás čekal kamarád Milan s kamarádkou Ivanou, kteří pro nás připravili úžasnou snídani v podobě domácí polévky, domácího uzeného, domácí vlhké buchtičky a spousty jiných výborných pochutin. Za tento vynikající počin, jim – jako posádky uvedených vozidel – velmi a velmi děkujeme.

Zhruba po hodině jsme se rozloučili s velitelem „Všenické armády“ a panem starostou Milanem Košanem v jedné osobě a vydali se směrem Lhota pod Radčem, kde jsme vyzvedávali dalšího účastníka 3. Motovandru, kamaráda Jermina, který „startoval“ s vozidlem UAZ 469. Opět proběhla vlhká buchtička, výborné presíčko a již ve třech vozidlech jsme vyrazili směr Žebrák a Točník.

A právě v době naší návštěvy probíhaly na Točníku tři svatby. Prohlédli jsme hrad, obhlédli nevěsty a dokonce náš kamarád Maličkej došel poblahopřát za správu hradu jedné z nevěst, a vlepil jí takovou pusu, že to mlasklo přes celé nádvoří. Z Točníku jsme vyrazili k Berounu, kde jsme hledali soukromý rodinný pivovar Medvěd. A našli jsme ho ve dvoře kovošrotu nedaleko vlakového nádraží. Rychle jsme prohlédli skvosty zaparkované na dvoře a šli jsme se naobědvat a ochutnat místní dobré pivo. Po obědě jsme si šli prohlédnout dvůr poněkud podrobněji. Kromě hasičských roburů zde byly k vidění i různé bagry, jeřáby apod. Našeho kamaráda Jermina zaujal zejména protiletadlový kanon, jehož dlouhou hlavní málem neúmyslně rozpáral couvající kamion MAN se šrotem. Po této příhodě a po zjištění, že v objektu jsou nainstalovány kamery jsme se odebrali nepoměrně rychleji směr Tetín.

Tam je krásná vyhlídka, a u Tetína se k nám plánovaně připojil „Gazík“ 69. Do Tetína za námi dorazili rovněž další účastníci, kteří již nepřijeli starým vojenským vozidlem, ale „Das autem“. (Však to také znáte – „Škoda, Das Auto!“)

Po ochutnání burčáku a vykouření ruských cigaret jsme se vydali na místo prvního noclehu. Večer se k nám přidala poslední osádka, zde bylo Das auto v podobě Škody Favorit. Nocovali jsme v blíže nejmenovaném lomu, kde jsme samozřejmě, přes zákaz ochránců, rozdělali oheň a svařili několik litrů vína. Také jsme byli nuceni objet uzamčenou závoru, abychom nemuseli všechny naše důležité věci nosit daleko a měli vše při ruce.

Nad ránem jsme ještě svařili burčák, protože se nám zdálo, že ten burčák málo žije, jako že už málo bublal, prototože mu byla zima:-) Několika lidem však tento bohulibý skutek neudělal moc dobře. Ráno měl někdo probuzení krušnější, někdo veselejší. Po dopití večerních zásob a po vydatné snídani jsme se vydali směr Svatý Jan pod Skalou. Zde jsme si prohlédli místní kostel včetně poustevnické jeskyně Svatého Ivana a pokochali se krásnými panoramaty.

Poté následoval tajný výlet do lomu Amerika a Mexiko. Za tento zážitek velice děkujeme Maličkýmu, protože někdo zde byl poprvé a někdo se sem vrátil po několika dlouhých letech. Opravdu to stojí za to vidět. Jedním slovem nádhera! Rád bych se do těchto míst ještě někdy vrátil, a na delší dobu.

Ale abych jen nechválil, trochu jsme si zanadávali, protože jsme po překonání zkratky přes pole měli všichni asi desetikilové boty a vyhráli jsme soutěž o poslední podzimní brázdu. A už je tu zase oběd. Hospodu jsme vybrali tematickou, a to Hostinec „U Rozvědčíka“. Hospoda není žádný převeliký fešák, ale obsluha a jídlo luxusní. Doporučujeme. Po dobrém obědě kávička a přesun k přívozu a muzeu Oty Pavla. Hezky jsme si zazvonili na převozníka, který po zhlédnutí našeho mužstva konstatoval, že pojede raději dvakrát, aby se neutopil a nás samozřejmě taky. Převozníka jsme po prohlídce muzea náležitě odměnili a ten si po našem odjezdu vyvěsil ceduli „Pro velký zisk zavřeno“.

Pak oprava vozidla GAZ 69, přibližně hodinová. Gazík nejprve normálně vyrazil, pak ale chcípl a nechtěl vydat ani hlásku, zkrátka a dobře, nešel zvuk. Rad a opravářů bylo mnoho, takže se po nějaké době zadařilo a kolona vyrazila směrem Skryje. Ve Skryjích jsme zaparkovali v místním příjemné vodáckém kempu. Řádně jsme za kemp zaplatili a tak nám nic nebránilo v tom rozdělat oheň z předem nakoupeného dřeva a opět svařit několik litrů našeho oblíbeného vína.

Nedělní ráno bylo již poněkud chladnější, ale po několika vychytaných zahřívacích manévrech jsme byli opět všichni zahřátí na provozní teplotu. Po úklidu jsme oživili naše stroje a vyrazili na Skryjská jezírka. A nakonec oběd ve vyhlášené restauraci v Byskoupkách.

Letos nám opravdu přálo počasí, i když noci byly již chladné. Berounsko je velmi krásné a vřele doporučujeme k podobným akcím… Tak zase za rok…!

Tento článek vyšel v OFF Road Revue 10/2012

                                                                                                                                           Vlasťas